PROČJSMETADY Třeboň Show / Recenze / Reviews ×

 

*************************************************************************************

Proč jsme tady – Art as agency

5.10 – 12.10

Nová galerie – Státní zámek Třeboň

Dům Štěpánka Netolického, Masarykovo nám. 89, Třeboň

„Člověk musí dospět k jiné představě ohledně hospodářství. Vždycky jsem se pokušel vyložit, proč má život co do činění s uměním: že totiž jen z umění lze formovat nové pojetí ekonomiky ve smyslu uspokojování lidských potřeb, nikoli tedy ve smyslu spotřeby a konzumu, politiky a vlastnictví, nýbrž primárně a především ve smyslu produkce spirituálních statků.[1]

Joseph Beuys

„ Pojmem agency lze označit   aktivitu věcí a adaptivních systémů, kterým může být právě umění. V souvislosti s agenci umělec nezprostředkovává pouze umělecké zážitkya nepředává vědomosti a zkušenosti, ale prostřednictvím svého díla také intervenuje, je strůjcem událostí a procesů. Každé umělecké dílo může být takto nahlíženo.Nám jde o zdůraznění této možnosti.“

Jan Mladovský

V jihočeské Třeboni probíhá výstava s mezinárodní účastí, která by neměla zapadnout v přívalu regionálních informací a to z důvodů nebývale aktuálního záměru kurátora a vizuálního umělce Jan Mladovského, jemuž se i ve svízelných podmínkách ekonomické krize evidentně daří realizovat pozoruhodný umělecký projekt. Pro toto umělecké zadání  je zásadní  kontextuální uchopení  vizuálního umění, kdy je kladen důraz na jeho schopnost transformace či regenerce. Vizuální umění je v tomto pojetí interpretováno jako širší systém vztahů, ve kterých hrají důležitou roli pojmy, jakými jsou kontext, interakce či proces. Celý tento komplikovaný systém vztahů lze souhrnně označit pojmem Agency, což v určitém smyslu může zasvěcenému publiku připomenout „rozšířený pojem umění“ Josepha Beuyse a jeho sociální plastiku, kde tento legendární autor 60. let prezentuje umění, ne jako vytváření hotových artefaktů, ale jako neustálý, živý proces proměny sebesama i společenského mechnismu, v němž je nejdůležitější lidská kreativita a schopnost rezistence.

Nabízí se tak nikoliv nepravdivá paralela mezi Třeboní a Kasselem, kde se odehrává jedna z nedůležitějších přehlídek současného umění pod označením Documenta, ne náhodou je identita Kasselu vnímána právě touto optikou mezinárodní přehlídky současného umění. Vizuální umění se stalo neoddělitelnou součástí tohoto místa a přispělo k jeho regeneraci a kultivaci. Zmiňovaný Joseph Beuys, který je od roku 1964 na Documentu pravidelně zván, aby zde prezetoval řadu svých nezapomenutelných realizací, mimo jiné  v roce 1977 v díle nazvaném „Medová pumpa“ předvádí publiku složitý stroj, v jehož pomyslném oběhu kolují tři  metrické centy medu, dle Beuysova výkladu jde o  metaforu „krevního oběhu společnosti“.

Primární pro aktuální výstavu v Třeboni „Proč jsme tady“ je také  jako pro Kassel schopnost umění regenerovat či vyrovnávat traumata, otevírat diskuzi či vstupovat s okolím do interakce, kde by se měl ukazovat potenciál současného vizuálního umění, který dokáže měnit nejen okolí , ale i nás samotné. Určitým motivem je tedy také demaskovat tento beuysovský „krevní oběh společnosti“. Srovnání Třeboně a  Kaselu může pro mnohé působit směšně či „přitažené za vlasy“, jako utopická představa odtržená od maloměstské reality České republiky zmítané korupčními skandály. Ovšem je nutné si uvědomit, že  představitelé Třeboňské samosprávy skutečně navštívili Documentu v Kasselu a zajímali se o její praktické stránky… např. o potenciál vizuálního umění na rozvoj regionu, turistický ruch apod.  Což je v českém prostředí unikátní postoj politické reprezentace.

 Aktuální výstava nazvaná Proč jsme tady – Art as agency je přímým výsledkem pedagogické činnosti Jana Mladovského, který působil na Akademii výtvrných umění v Praze v Ateliéru hostujícího pedagoga. Do celého projektu se  také  zapojilo občanské sdružení Art Direct a to  mezinárodním přesahem projektu, kdy byli pozváni umělci ze zahraničí. Mezi další vystavující pak také patří ateliér Kohout Tichý z fakulty architektury ČVUT a také širší skupina umělců mimo AVU, kterou toto pojetí umění zaujalo. Výsledkem je výstavní projekt třicetišesti umělců.

Jedná se tak o jakousi předpremiéru, kdy hlavním motivem celého úsilí je vybudování kulturního centra v Třeboni, které bude v regionálním kontextu fungovat jako živá instituce a v níž půjde také mimo jiné o navázání na historický kontext této lokality a širší sociální přesah umělecké tvorby. Jde tak o jakési „porodní bolesti“ či „zkušební provoz“ vzniku nového kulturního centra, a my může být při tom.

Lze tedy konstatovat, že i v českém pragmatickém – postkomunistickém prostředí, kde kultura hraje roli marginální, se věci postupně dávají do pohybu. Zdá se, že v této kauze se postupně mění nastavení společnosti výhradně  zaměřené na „ekonomický funkcionalismus“. Výstavní projekt Proč jsme tady – Art as agency je nejen obohacením, ale také důležitým stimulem pro českou výtvarnou scénu.

Matouš Karel Zavadil

Vystavující :

Anna Bajorek [Pl] / Ania Bystrowska [Pl] / Kurt Gebauer / Eliška Hamajdová / Ivan van Chrasten / Petr Hostaš / Marta Hošťálková-Hošková / Alexandra Karpukhina Alena Kazatelová / Gergely Kovats [Hu] / David Kraček / Jakub Krejčí / Tomáš Kubačka / Nikol Kutíková / Vigar Laczkovich [Hu] / Františka Lachmanová / Matouš Lipus / Jan Mladovský / Marcin Morawicki [Pl] / Martin Mrkva / Karolina Neprašová / Ondřej Petrlík / Jonáš Richter / Josef Rossi / Jitka Řenčová-Navrátilová / Helena Sequens / Ondřej Sigmund / Pavel Skrott / Veronika Stěhulková / Adéla Součková / Adam Stanko / Dagmar Šubrtová / Martina Uhlířová / Matěj Vakula [Sk] / Diana Winklerová / Zuzana Žabková [Sk]


[1] Rebmannová, Hellevi, Neviditelná skulptura ( O Josephu Beuysovi ),Votobia, 1998, s. 27

***********************************************************************************

Rozhovor Třeboňského světa s Janem Mladovským

PROČJSMETADY

art as agency

Mezinárodní výstava současného umění  v Třeboni

T.S. Vy v Třeboni na zámku a v Domě Štěpánka Netolického budete pořádat 5. – 13. října výstavu současného umění. Lidé a město mají zvlášť nyní jiné starosti než se zabývat uměním, v čem vidíte smysl této akce?

J.M. Jaké starosti máte na mysli?

T.S. Starosti především ekonomického rázu, je krize, nezaměstnanost, lázním ubývá klientely a vy pravděpodobně chcete aby město a občané podporovali umění, v Třeboni dnes není dostatek peněz na běžné investice natož pak na umění.

J.M. No, já si myslím, že právě nyní, kdy město a lidé čelí problémům tohoto rázu, by umění a iniciativy které může podnítit mohly pomoct zmíněné problémy překonat.

J.M. No, já si myslím, že právě nyní, kdy město a lidé čelí problémům tohoto rázu, by umění a iniciativy které může podnítit mohly pomoct zmíněné problémy překonat.

T.S. Mohl byste upřesnit?

J.M. Asi před rokem vyšel v Třeboňskem světě článek o návštěvě představitelů Třeboňské samosprávy na výstavě současného umění Documenta v Kasselu, kde toto téma bylo hlavním bodem výměny názorů při setkání představitelů města Třeboně a Kasselu ke kterému při té příležitosti došlo. Na dotaz Třeboňské strany co z této výstavy město vlastně má představitelé Kasselu odvětili že Dokumenta je pro město vitální co se týče jak jeho identity tak hospodářského rozvoje.

T.S. Tomu dost dobře nerozumím.

J.M. Radní Kasselu Třeboni vysvětlili, ze investice do umění se město naučilo brát stejně vážně jako investice do jakéhokoliv jiného průmyslu, zvlášť když se zjistilo že jejich návratnost ostatní investice zdaleka převyšuje.

T.S. Je těžko si představit ze by něco takového v Třeboni fungovalo.

J.M. Třeboň samozřejmě není Kassel, nicméně ekonomický dopad Dokumenty na rozvoj města a celého regionu je předmětem odborných studií, které pak byly úspěšně aplikované i jinde, dobrých příkladů je řada. Město Třeboň si objednalo na základě těchto výměn názorů studii na vznik Centra současného umění v Třeboni, kde jsou některé z těchto příkladů uvedeny, podobnosti s Třeboní můžou byt překvapující. Studie je přístupná na stránkách města www.mesto-trebon.cz nebo na našich stránkách http://whyrwehere.info/test/ kde je možno se blíže s touto tematikou seznámit.

T.S. Proč PROČJSMETADY?

J.M. Právě proto co bylo řečeno, umění může mít za jistých okolnosti pozitivní vliv. Proč jsme tady? Je to otázka kterou si umělci sami kladou a hledají odpověď také v dopadu své tvorby na diváka a na společnost. Krok za krokem umění může zanechávat trvale stopy. Je to proces pozvolných změn, které jsou často veřejnosti patrné až zpětně.

T.S. Co je vlastně agency

J.M. Je to výraz pro aktivitu věcí a adaptivních systémů jako třeba může být právě umění. V souvislosti s agency umělec nezprostředkovává pouze umělecké zážitky a nepředává vědomosti a zkušenosti ale prostřednictvím svého díla také intervenuje, je strůjcem událostí a procesů. Každé umělecké dílo může být takto nahlíženo. Nám jede o zdůraznění této možnosti.

T.S. Proč jste si zvolil právě Třeboň před ostatními městy kde by současné umění mohlo najit své místo a ubydlit se zde, co je na Třeboni v tomto smyslu výjimečné?

J.M. Třeboň byla v minulosti několikrát schopna vytvořit podmínky pro vznik umění světové úrovně zanechávající významné stopy, stále velice patrné ale dnes zjevně nedoceněné, což také odhaluje příkrý protiklad s přítomností kdy zde současné umění žádné stopy nezanechává. Je to tedy výzva obnovit kulturně historické povědomí a využít zjevných příležitostí které se zde nabízí splatit tento společenský dluh. Většina lidi kteří se s tímto tématem seznámí se v tomto názoru shodují, je to zde jaksi nabíledni.

T.S. Mate dojem ze v Třeboni je o současné uměni zájem?

J.M. Zaleží na tom jaký zájem, koho zájem a o jaké umění. Ve světě jsou místa a města kde je současné umění velice populární a vyhledávané. Do Kasselu přijelo na výstavu současného umění pres milion návštěvníků ze všech koutů světa a nebyli zklamáni, pro většinu, zrovna tak jako pro zastupitele Třeboně, to byl nezapomenutelný zážitek. Takže proč ne za jistých podmínek také Třeboň.

T.S. Jak by se situace dala změnit?

J.M. V Třeboni bude třeba pozvolna nalézt společnou rovinu a opět vytvořit podmínky kdy kvalitní umění najde zde své přirozené místo. Snadněji řečeno než uděláno, nicméně jde vždy o stejný příběh místní iniciativy, vytvoření těch správných podmínek odpovídajících specifické situaci, není možné je importovat či přebírat zvenčí.

T.S. Kam směruje vaše iniciativa?

J.M. K již zmíněnému vzniku Centra současného umění v Třeboni k čemuž se nabízí v současnosti několik scenárií, výstava je v teto souvislosti jakousi zkušební jízdou, která doufejme situaci trochu objasni.

T.S. Co je téma výstavy?

J.M. Téma výstavy je v širším smyslu to co je považováno za soukromé a co za veřejné a posouvající se hranice mezi oběma těmito pojmy, konkrétně třeba soukromý a veřejný prostor. Jako jeden z mnoha možných příkladů – jak bude v tomto smyslu pojímána ta eventuální nová instituce Centra současného umění a kdo a jak bude o tom rozhodovat, což je do jisté míry zase závislé na subjektivním a objektivním pojímání a znázorňování prostoru. Snad to nezní přiliž komplikovaně, koneckonců přijďte se podívat a uvidíte!

T.S. Současné umění je pro normální smrtelníky často nesrozumitelné jak tomu chcete čelit?

J.M. Umělci záměrně nematou diváka, naopak usilují aby jejich práce byla sdělná a aktuální, k tomu ale potřebují používat často nové výrazové prostředky, které se mohou zdát nezvyklé. Současné umění se může setkávat s nepochopením a až postupně nacházet přízeň širší veřejnosti. Může jít o novou zkušenost a tak to také má být. Je na divákovi aby k ni zaujal pokud možno otevřený a nepředpojatý přístup což nemusí být jednoduché, je tomu tak ale od nepaměti.

T.S. Kdo jsou vystavující umělci a jak se výstava uskutečňuje?

J.M. Jako hostující pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze jsem toto téma nastolil jako hlavni část programu v mém atelieru. Téma posléze zaujalo nejen mé studenty ale i širší skupinu umělců a také atelier Kohout Tichý z Fakulty architektury ČVUT Praha. S občanským sdružením Art Direct, které se významně podílí na organizaci jsme pozvali také umělce ze zahraničí a získali dotace z Visegrádského fondu, Akademie výtvarných umění v Praze, Národního památkového ústavu, Města Třeboně a podporu dalších zahraničních organizaci zmíněných v informačních materiálech. Jde tedy o třicet šest umělců ze čtyř zemi všech generaci a čtrnáct mladých architektu, kteří budou svými díly reagovat na Třeboň. Vice informaci je na www.whyrwehere.info.

T.S. Co  se bude vystavovat?

J.M. Umělci na exponátech pracuji takže by bylo předčasné na otázku odpovídat  nicméně máme předběžně několik vizualizací, které je možno nahlédnout.

Zahájeni výstavy pro veřejnost se koná 5. října v 18.00 v Domě Štěpánka Netolického na Masarykově náměstí a pak v 19.00 v Nove galerii Třeboňského zámku jejíž vchod je v jižní části hlavního nádvoří kde bude následovat koncert skupiny Richter & syn. Všichni jsou vytáni.

T.S. Děkuji za rozhovor

J.M. Já také děkuji

——————————————————————————————————

Výstava potrvá do 13. rijna a je otevřena denně 12.00 – 18.00

Kurátor/Produkce: Jan Mladovský, Alexandra Karpukhina, Jonáš Richter

Doprovodný program:

05/10 

18.00 Slavnostní zahájení výstavy  [Dům Štěpánka Netolického, Masarykovo nám. 89]

19.00 Richter & syn /koncert/ [Nová galerie, Státní zámek Třeboň]

06/10

13.00-17.00 Bělení /performance/ Adéla Součková, Františka Lachmanová

[zámecký park]

17.00 Komentovaná prohlídka, Jan Mladovský [Nová galerie, Státní zámek Třeboň]

12/10

15.00 Komentovaná prohlídka, Jan Mladovský [Nová galerie, Státní zámek Třeboň]

19.00 Bárny a přátelé, Pepa Muller (Barham) a Bárny, Bonsai č. 3 /koncert/

[Nová galerie, Státní zámek Třeboň]

************************************************************************************

Třeboňské Biennale

Mezi 5. a 12. říjnem proběhla v prostorách komplexu třeboňského zámku výstava PROČJSMETADY: Art as Agency.

Ateliér hostujícího pedagoga AVU, z jehož řad vzešel počáteční impulz a také většina vystavujících, je specifickým prostředím. Každý rok shromáždí studenty různých ateliérů (chtějící změnu) pod vedením umělce stojícího mimo české akademické prostředí s velmi různorodými představami o tom, co by mělo jeho působení přinést. Díky této nesvázanosti zakotvené v konceptu samotného ateliéru pak bývají pravidelně jeho výsledky z nejzajímavějších studentských prezentací vůbec. Ateliér Jana Mladovského, vedoucího v letním semestru 2013, nebyl výjimkou.

Pokud se tedy zajímáte o diskurz současného umění, dostala se výstava PROČJSMETADY rozhodně na must-see list. Stejně jako Benátské Biennale.

Přestože toto přirovnání je jasně hyperbolou v mnoha ohledech pokulhávající, měla půda třeboňského zámku s benátským Arsenalem více společného než jen určitou přehlídkovost  a silný site-specific aspekt.

Již slova z konceptu výstavy mluvící o „umění jako akčním systému“ s důrazem „na kontext interakce, produkce, cirkulace a spotřeby zvaný Agency“ nevychází pouze z úzké lokální až aktivistické specifikace projektu, ale jsou jedním z obecně rozšířených a etablovaných úhlů pohledu. Společensky či místně angažované umění, do jehož sféry vlivu můžeme zařadit celý projekt jehož součástí výstava PROČJSMETADY byla (viz. níže), odráželo svůj vliv v různé formě i zde. Ať už se jednalo o instalaci znazorňující Zlatou stoku na dlažbě náměstí s nápisy jmen třeboňských rybníků jako Víra, Naděje či Láska Jana Mladovského, nebo performance Adély Součkové a Františky Lachmanové Bělení v zámeckém parku.

Výstavní prostory zámecké půdy i celé skanzenové prostředí třeboňského centra sváděly místy k určité spektáklovosti, která je na druhou stranu také jedním ze současně rozšířených projevů. To bylo znát například na instalaci Gergő Kovátse, videoprojekci na klády, která ve své silné narativnosti přecházela až v show. Naopak kritickou reakci na skleníkový efekt neživého historického města jsme mohli číst v instalaci – In rerum natura, Anni Bystrawsky z Polska, sestávající z květin osvětlených umělým světlem v jedné z tmavých chodeb komplexu.

Inspirace místem, společné téma všech děl, ovšem nebyly vždy tak jednoznačně poukazatelné. Jak bylo právě v úvodním slovu k arsenalskému pavilonu výstižně použito, je jednou z definic současného diskurzu jakási „hyperkonektivita“, daná soudobou informační záplavou. Ta může vyústit buď v řetězce všech existujících asociací při ohledávání možných hranic vyjádření – jak daleko lze zajít od původní myšlenky k výsledku, aby byla ještě pochopena -  což jsme mohli pozorovat např. na audiovizuální instalaci Jakuba Krejčího. Nebo může mít naopak za výsledek zvnitřnění tvorby a uměleckého procesu, kdy umělec dekóduje pavučiny spojnic sám v sobě. Jak bylo vidět například na videu Alexandry Karpukhiny, zabývajícím se vizuálními mapami soukromého světa.

Právě zde jsme již mohli nalézt také, pro diváky přesvědčené o diskonektivitě současného umění s reálnem překvapivé, zaujetí mladého umění harmonií, ideálem a transcendentální obecností v okolním světě. Jako například v působivém díle Zuzany Žabkové ze Slovenska, kde se tanečním pohybem projevuje nitro ve své univerzální platnosti. Nebo videu polské dvojice Anni Bajorek a Marcina Morawicki, které se, podle průvodního textu, na základě filozofie Jorgena Habermase, zabývalo vytvořením jakési ideální situace harmonie pomocí absolutní rovnosti elementů. V některých případech se tato tendence projevila naopak důrazem na elementární vyjádření se silným výrazem, jako např. projekce ztělesněné úzkosti v ležící postavě se zakrytým obličejem videa Adama Stanka a Heleny Sequens, nebo jemnější, ale neméně působivé zachycení okamžiku v odrazech světel na hladině Pavla Skrotta.

V některých pracích byl dokonce jasný ozvuk tradice klasické moderny a avantgardy, které je přirozené každému hledat ve vystavených dílech Kurta Gebauera, která spojovala v čase nejen generačně, ale také faktem, že byla vytvořena pro Třeboň v rámci jeho projektu v roce 2007. Ovšem jasně jsme tuto návaznost mohli vidět i u mladší generace umělců jako např. na velmi zralých sochách Matouše Lipuse.

Součástí výstavy byly také v Domě Štěpánka Netolického prezentované návrhy architektonické revitalizace Schwarzenberského špejcharu od studentů ateliéru Kohout – Tichý z pražské Fakulty architektury při ČVUT. Nebyly ovšem tak utopické, jak by se mohlo zdát. Výstava PROČJSMETADY byla totiž pouze první vlaštovkou většího projektu, financovaného z Visegradského fondu a realizovaného zde sdružením Art Direct pod záštitou AVU, který vychází ze snah o oživení města Třeboně. Pokud by byl plně realizován v navrhovaném rozsahu, změnilo by se celé jedno zámecké křídlo v galerijní prostory, navázané na pražské vysoké umělecké školy, kterým by nebyl poskytnut pouze prostor pro výstavy, ale také sympozia, plenérová soustředění a realizaci větších projektů. To by nepřineslo jen nové třeboňské kulturní centrum a vzájemně obohacující interakci přesahující nejen státní, ale také institucionálně dané hranice. A prospěšnost jejich narušení výstava PROŠJSMETADY jasně dokázala.

Magdalena Jadwiga Härtelová

**************************************************************************************

Český rozhlas / Czech Radio / Vltava / Mozaika / 8.10.2013

K poslechu klikni zde  / To listen click here

**************************************************************************************

 

PROCJSMETADY TLTV 11. 10. 2013 TV Report
Vimeo - PROCJSMETADY TLTV 11. 10. 2013 TV Report

 

Dokumenty PDF


DennikStrana rozhovor

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>